Moji rodiče byli ženatí, když jsem se narodil. Rozvedli se, když mi bylo šest let. Mám sestru, která je o čtyři roky mladší než já. Moje máma se přestěhovala do malého města, kde jsme bydleli. Vzpomínám si, že jsem měl osm různých adres, než mi bylo 12. Každá měla jinou školu. Po rozvodu si vzpomínám, jak jsem pravidelně trávil čas s tátou. Pamatuji si, jak jsem se jako dítě snažil přijít na to, jak se chovat, abych se nikdy nelíbil ani jednomu z rodičů. Začalo to moje celoživotní zbožňování souhlasu a potvrzení od ostatních a nakonec to vedlo k tomu, že jsem si vzal ženu, kterou jsem si vzal, a jak jsem se choval jako člověk a manžel. Ovlivnilo to i moji kariéru a celkové duševní zdraví. Už to vidím.
Vychovávala mě především matka. Nebylo to víc než rok po rozvodu, co se táta odstěhoval daleko. Poté jsem ho skoro neviděl. Myslím, že v době, kdy mi bylo osm až osmnáct, jsem ho mohl vidět čtyřikrát. Moje máma se znovu vdala, když mi bylo asi osm. Nebyla to dobrá zkušenost a vyústila v další rozvod. Moje máma se znovu vdala, když mi bylo asi 18. Dobrý chlap, ale nemyslím si, že na tom moc záleželo, protože kostky byly vrženy. Není moc učitel a moje máma taky ne.
Dopad toho, že jsem byl vychován odděleně od mého otce, byl obrovský. Když se ohlédnu zpět, je úžasné, že jsem dopadl tak dobře, jak jsem dopadl. Moje první manželství (zemřela) a to, jak jsem vychovával své syny, bylo velmi ovlivněno skutečností, že jsem během svých rozvojových let neměl v životě žádný mužský vzor. Když jsem poznal svou ženu, bylo mi 20 a měla dvouletého syna. Zároveň se toho dělo hodně. S manželkou jsme oba chodili na vysokou školu. Pracoval jsem na plný úvazek a učil jsem se létat s letadly a v Národní gardě. Tehdy jsem o tom nepřemýšlel, ale teď vidím, že jsem neměl ponětí o tom, jak být tátou. Asi jsem zvolil přístup, že budu velmi tvrdě pracovat, stanovovat a prosazovat hranice, poskytovat a dělat, co mohu, abych potěšil svou ženu.
O druhém manželovi mé mámy nemá cenu diskutovat, jinak bych řekl, že jakýkoli dopad na mě byl negativní. Její třetí manžel je pracovitý, spolehlivý a má dobrý mravní charakter. Představuji si, že to ovlivnilo. Miluji ho a za ta léta jsme se sblížili. Asi ho považuji za rodiče. Říkám mu „táta“ a říkám mu už mnoho let, ale když jsem se v pozdějších letech více stýkal se svým biologickým otcem, bylo jasné, že jsme pokrevní. Měli jsme mnoho společných povahových rysů a způsobů chování. Snažil jsem se s ním vybudovat vztah a sblížit se s ním, ale nebyl vybavený. Bylo zřejmé, že o desítky let později ho rozvod s mámou opravdu ranil.
Rozvod a stěhování do mě opravdu zasáhlo, že sblížit se s lidmi a umožnit jim, aby se přiblížili ke mně, byla hloupá záležitost. Bojuji teď s přátelstvím, s tím, že dovolím komukoli, aby mi byl nablízku, dokonce i mé nové ženě. Snažím se, ale vždy je tu přetrvávající úzkost z věcí jako:
Kdy odejdou? Jak použijí to, co vědí, aby mi ublížili? Kdy zjistí, že nejsem tak skvělý člověk a chtějí být mimo mě?
To ovlivnilo i mou kariéru. Odešel jsem z mnoha skvělých zaměstnání, protože jsem se bál, že každou chvíli zjistí, že nejsem dost dobrý, a vyhodí mě. Nebo bych udělal nějakou chybu a bylo by to.
To mě dokonce způsobilo, že jsem záměrně sabotoval svůj život, protože se nemám rád a nevidím, jak by to mohl někdo jiný. Teď, upřímně, to není pravda. Pouze pro milost Boží jsem dobrý, starostlivý, člověk a další. Ale téměř každý den mám silné myšlenky na svou nedostatečnost. Úzkost z výkonu je problém.
Později v životě jsem mohl trávit více času se svým otcem, ale nikdy jsme spolu neměli blízký vztah. Nikdy jsem se s rodiči nebavila o tom, proč se rozvedli, ale pro mého otce to bylo překvapení a moje máma mi jednou řekla, že ho opustila, protože si nemyslela, že by byl dobrý táta. Neodpověděl jsem, ale myslím, že v tom prohlášení vidíte šílenství. Jsem na ni kvůli tomu mírně řečeno naštvaný, ale nikdy jsem jí to nedal najevo.
Mohl bych pokračovat dál a dál a mít pocit, že mám v sobě alespoň jednu knihu. Teď vidím, jak mě ovlivnila moje vývojová léta, ale až do svých 45 let jsem byl na jakémsi autopilotovi. Prostě jsem jednal, rozhodoval se a reagoval, aniž bych věděl, proč jsem věci dělal, nebo jsem měl pocity a myšlenky, které jsem dělal. Bůh mě naučil tolika věcem za ta léta, co zemřela moje první žena. Jsem velmi vděčný za sebeuvědomění, které nyní mám. Je to každodenní boj, abych nenechal svou minulost překonat mou přítomnost.