(Zdroj obrázku: Wikimedia Commons)
.jpg){kind=link}
11. ledna 2022, co izraelský ministr zdravotnictví Nitzan Horowitz považuje za „historický den“, Izrael oficiálně zruší svůj zákaz přístupu k náhradnímu mateřství pro páry stejného pohlaví, transgender osoby a svobodné muže v jejich snaze „...ukončit nespravedlnost a diskriminaci“. Horowitz uvedl, že „každý má právo na rodičovství“ a tento nový zákon zaručí „každé osobě v Izraeli rovný přístup k náhradnímu mateřství“. Horowitz také řekl těm ženám, které jednají jako zástupkyně, že „bude i nadále dělat vše potřebné, aby ochránil...a zachoval“ jejich práva.
Pokud jde o pořízení dítěte někoho jiného, neexistuje žádné „právo na rodičovství“. Děti však mají právo na své vlastní matky a otce – něco, co tento „historický den“ porušuje. Ve snaze Izraele odstranit „nespravedlnost a diskriminaci“ dospělých působí skutečnou nespravedlnost svým nejzranitelnějším občanům – dětem.
Podpora náhradního mateřství pro páry stejného pohlaví / svobodné muže způsobuje dětem boje s identitou, hlad matek a primární traumata.
Boje o identitu
Genetičtí rodiče jsou jediní dva lidé, kteří poskytují něco, po čem děti touží – svou biologickou identitu. Každý člověk má jedinečné genetické dědictví, které je základem jeho existence a přispívá k jeho pocitu osobní identity. Početí dětí prostřednictvím darování vajíček a přerušení jejich spojení s jejich genetickými matkami, což je nezbytný předpoklad pro domácnosti pouze pro muže, může mít za následek genealogický zmatek.
Uvedla jedna dárkyně počatá žena, když zjistila, že její biologický otec byl ve skutečnosti doktorem plodnosti její matky, jak její touha po biologickém otci také ovlivnila její formování identity:
"...chtěl jsem tátu." Chtěla jsem vědět, kdo to je.. Chtěla jsem vztah otce a dcery... jen jsem opravdu cítila tu přitažlivost genetické identity... došlo k tomuto posunu... vyplynulo to z tohoto okamžiku vděčnosti za početí, jako bych byl celý život jako 'bys byl tak žádaný, "najednou "bys nebyl tak chtěný,"...a měl jsem pocit, jako by to byla krize budování identity a já stále dokázal rozpoznat, že jsem to stále já, ale je tu spousta věcí, které nejsou. já už."
Matka hlad
Náhradní mateřství spojuje to, co by měla být jedna žena – matka – na tři „nepovinné“ ženy: genetickou matku (dárce vajíček), porodní matku (náhradní) a sociální matku (každodenní přítomnost matky). Každá matka nabízí něco, co děti potřebují a na co mají vlastně právo. Náhradní mateřství umožňuje biologicky nemyslitelnou možnost záměrně bezmatkových dětí – ztrátu každodenní přítomnosti matky v jejich domově. Zatímco páry stejného pohlaví a svobodní muži mohou být dobrými otci, nikdy nemohou být matkou.
Matky (a otcové) jsou nezbytné pro zdravý a všestranný vývoj dětí, a je nespravedlností úmyslně upírat dětem matku. Nejen, že matky výrazně prospívají připoutání a rozvoji dítěte, ale děti také touží po mateřské lásce. Když chybí, zažívají to, čemu říkáme „matčin hlad“, i když je jejich otec (rodové) velmi miluje:
"...Bydlím se 2 tatínky…jeden z nich je můj biologický táta a jeden ne. Moje biologická matka (která dala mým otcům své vajíčko k mému narození…) ke mně často chodí. Je jí 38 a tatínkova dlouholetá nejlepší kamarádka...chci jí říkat moje máma, ale táty se vždycky zlobí, když to zkusím...vlastně už jsem jí říkal mami, když táty nejsou nablízku a líbilo se jí to...já a já mají mezi sebou spoustu spojení…“
Primární rána
Náhradní mateřství záměrně přerušuje pouto mezi matkou a dítětem; řez, který může mít pro děti neblahé následky i do dospělosti. Nancy Verrier ve své knize “Prvotní rána“ vysvětluje, že odloučení od rodné matky má na dítě hluboký dopad. Již bylo prokázáno, že děti umístěné k adopci tuto ránu trpí, přesto ji společnost dětem vesele uštědřuje prostřednictvím náhradního mateřství:
„…Bez ohledu na to, jak moc si matka přála své dítě nechat, a bez ohledu na to, jaké měla altruistické nebo intelektuální důvody k tomu, aby se ho vzdala, dítě prožívá odloučení jako opuštění…přerušení tohoto spojení mezi adoptovaným dítětem a jeho matkou způsobuje prvotní nebo narcistické zranění, které ovlivňuje sebevědomí osvojence a často se projevuje pocitem ztráty, základní nedůvěry, úzkostí a depresí, emočními problémy a/nebo problémy s chováním, a potíže ve vztazích s významnými lidmi…“
Tato primární rána je doložena několika studiemi které ukazují tu mateřskou separaci je hlavním fyziologickým stresorem pro kojence, Může trvale změnit strukturu dětského mozkua toto trauma se projevuje jako deprese, problémy s opuštěním/ztrátou, ztížená připoutanost a pouto, psychické zdraví, sebevědomí, a budoucí vztahy. Je to rána, která dovnitř přijetí, někdy se nelze vyhnout, ale nikdy by nemělo být úmyslně způsobeno prostřednictvím náhradního mateřství, i když zamýšlenými rodiči jsou matka a otec.
Kdykoli národ podnikne kroky k ukončení diskriminace některých občanů, nesmí v tomto procesu způsobit újmu a ztrátu nejzranitelnějším občanům. Přesto přesně to Izrael udělal. Neexistuje žádné právo na rodičovství, když jsou děti popřel, co jim ze své podstaty dluží. Izraeli, co uděláš pro „ochranu a zachování“ práv dětí?