Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 11 let. Je nás 5 dětí a já jsem uprostřed. Když jsem byl mladý, můj otec byl kazatel, a já jsem se stal znovuzrozeným věřícím v Pána Ježíše Krista ve věku 6 let. Během této části našeho dětství byla naše máma mámou v domácnosti. Můj táta nakonec skončil s pastorací v malé církvi, do které jsme chodili, a nikde jinde nehledal zaměstnání. Moje máma vzala práci v místní knihovně.

Netrvalo dlouho a moje máma se začala vracet domů s mnoha „osvobozujícími“ nápady a nakonec opustila tátu, aby se věnoval lesbickému stylu života. Byl to chaotický rozvod s 10 lety soudních tahanic a zbrojení dětí. Všech 5 nás už nikdy nežilo pod jednou střechou; vždy jsme byli rozděleni ve vazbě nebo s kým jsme se rozhodli žít. Můj táta nás povzbuzoval, abychom prohledali zásuvky naší mámy a podali zprávu, a naše máma trávila čas tím, že nás přesvědčovala, že náš táta je duševně nemocný a týraný (v našem domě nikdy nedošlo k žádnému fyzickému týrání).

Od 13 let jsem žila primárně s mámou, dokud jsem v 18 neodešla z domova. Měla stabilní lesbický vztah a byli spolu 15 let. Miluji a respektuji jejího partnera, který nás pomohl vychovat, vlastně si jí vážím víc než své matky, a přestože už spolu nejsou, stále máme vztah.

Nemám žádné strhující příběhy z toho, že jsem vyrůstal v lesbickém domě. Vždy jsme byli chudí a vždy jsme čekali, až přijde další krize. Moji rodiče byli vždy velmi zapojení do jejich osobních romantických vztahů, ale my ne tolik. Věc, kterou jsem se s vámi chtěl nejvíce podělit, je zpětný pohled, výsledky.

Můj nejstarší bratr, kterému je nyní 40 let, je alkoholik a celý svůj dospělý život bojoval se závislostí na jiných zakázaných látkách. Ve svých 20 letech byl krátce ženatý. To manželství se rozpadlo kvůli jeho užívání drog a jeho syn z toho manželství je dospělý, který s ním nemá moc vztah. Znovu se oženil a znovu rozvedl. Jeho druhá žena zemřela na alkohol.

Můj další bratr vstoupil do armády ve 20 letech. Podle mého názoru to udělal, aby utekl. Strávil 15 let zahraničními zájezdy, především na Blízkém východě. Málokdy se vracel domů. Žil 8 let na letecké základně Bagram v Afghánistánu. Nikdy nám neřekl o své práci tam, ale máme podezření, že je toho nejhoršího druhu. Poté, co opustil Afghánistán, žil chvíli v Rumunsku a do jisté míry se zabýval obchodováním s lidmi, jak jsme slyšeli. Prohrál všechny své peníze, dokud jsme mu nemuseli koupit letenku domů. Nikdy neměl stabilní vztah ani neuměl hospodařit s penězi. Má syna, se kterým nemá moc vztah.

Můj mladší bratr, kterému je nyní 30 let, je alkoholik od svých 17 let. Moji rodiče ho v jeho mladistvém a mladém životě nechali několikrát bez domova. Nikdy ve skutečnosti nebyl ve vztahu a trpí hlubokými depresemi.

Konečně můj nejmladší sourozenec, moje sestra, ta, která měla nejméně času na to, aby věděla, jaké to je mít mámu a tátu ve stabilním domově. V pubertě se u ní vyvinula závislost na opiátech. Moji rodiče ji také nechali bez domova, zatímco hledali nové romantické vztahy, a ona vstoupila na párty scénu s prášky. Ve svých 20 letech vystřízlivěla, ale když její první vztah skončil špatně, propadla zpět do závislosti. Začala užívat heroin a nakonec jí ve 30 letech vzal život fentanyl.

Nejednou jsem seděl na gauči své babičky a plakal jsem a ptal se, proč se můj život vyvinul jinak než u mých sourozenců. Nezasloužím si stabilní rodinu, manželství, šťastné, zdravé děti, finanční stabilitu, zdraví, komunitu nebo kariéru, které mám. Proč jsem překonal to, co se nám stalo, a oni bojují? Jednoduše řekla: "Hannah, je to proto, že Duch svatý žije uvnitř tebe." Nemá to nic společného se mnou, ale s nezměrnou Boží milostí a milosrdenstvím.