Moji rodiče se rozvedli ještě před mým narozením a oficiálně se rozvedli, když mi byl 1. Moje máma potom začala chodit se ženami...a také si ostříhala vlasy nakrátko a oblékala se tak nějak mužně. Můj táta šel dvakrát do vězení, když jsem byl mladší za držení pervitinu, takže jsme zůstali s mámou a babičkou. Moje máma byla svobodná matka čtyř dětí a hodně pracovala. Téměř nikdy jsme ji neviděli. Většinu dní nás drželi ve škole a pak v klubu Chlapců a dívek po škole. Moje máma měla přítelkyni za přítelkyní. Nejvíc kdy zůstala s jedním partnerem byly 3 roky. Přiblížili jsme se k nim a pak by odešli. Také jsme se hodně stěhovali. Neměli jsme žádnou stabilitu. 

V 8 letech mě moje máma posadila a řekla mi, že se mění v muže. V tu chvíli jsem vlastně nevěděl, co to znamená, chtěl jsem jen, aby byla šťastná. Začala brát testosteron a nosit pojivo. Nechala si narůst vousy a její hlas se prohloubil. Můj táta tam nebyl a teď jsem měla pocit, že nemám ani mámu. Nevěděl jsem, jak to vysvětlit svým přátelům, takže bych je k sobě nikdy nepozval. Moje máma začala dělat drag show jako drag king. Jezdila do okolních států a byla pryč celé dny. Také hodně pila. Rozhodně bych ji zařadil mezi alkoholičky. Byla to jen nepřetržitá párty. Moje starší sestra říkala, že mám pocit, jako by nás také opustila... že než se s tátou rozvedli, byla dobrá máma. 

Když se můj táta dostal z vězení, když mi bylo 11, žila jsem s ním od 12 do 13 let. S přítelkyní se ale hodně hádali a křičeli na sebe, někdy i fyzicky. Ve 14 jsem se nastěhoval zpátky k mámě. Bylo to to samé. Spousta alkoholu, otáčející se partneři, ke kterým jsem nikdy neměl pocit, že bych se mohl sblížit, protože to bolelo mnohem víc, když odešli. Ve 14 mi byla diagnostikována porucha vazby a velká deprese. Také jsem si pár let myslel, že jsem bisexuál. Myslím, že proto, že jsem tomu byl tolik vystaven z toho, že jsem byl součástí gay komunity, když jsem vyrůstal. Pokračoval jsem v dospívání, ale nikdy to opravdu nepomohlo. V 17 se u mě objevila porucha příjmu potravy. Potřeboval jsem jen zdání kontroly nad něčím ve svém životě. V 18 jsem začala chodit na komunitní vysokou školu a potkala svého současného manžela. Jakmile jsem vstoupil do skutečného vztahu s mužem, věděl jsem, že nejsem bisexuál. Jsme spolu 8 let. Stále bojuji s depresemi, ale už to není tak hrozné, jako když jsem byl teenager. Konečně jsem našel stabilitu, kterou jsem hledal celý život. Přísahal jsem, že moje děti nikdy neprojdou tím, co já.

Chtěl jsem dodat, že ačkoli moji rodiče mají mnoho osobních selhání, stále je miluji. Prostě mě celý život zklamali. Ale nikdy ke mně a mým sourozencům nebyli cíleně krutí nebo urážliví. Vím, že nás milují, jen měli své vlastní démony/závislosti. Můj táta stále užívá pervitin, ale moje máma ve skutečnosti přestala nadměrně pít alkohol a zahájila proces de-přechodu. Velmi jsem se za ni modlil a nedávno jsme o tom mluvili velmi dlouho. Řekla, že dostala předpis na testosteron po jednom 20minutovém sezení s „genderovým terapeutem“ a nikdy se nezabývali příčinami traumatu v jejím životě.

Podívejte se na naši novou knihu!

Tato kniha spojuje výzkum zlatého standardu se stovkami příběhů od dětí, z nichž mnohé nebyly nikdy předtím vyprávěny.

Chinese (Traditional)CzechEnglishFrenchGermanKoreanLatvianPolishPortugueseSlovakSpanish
sdílet Tato