Moje mámě bylo 17 a tátovi 23, když se vzali. Měli spolu 4 děti. Asi do mých 9 let jsme poskakovali z domu do domu. Tehdy můj táta dostal stabilní práci a mohl si pak dovolit naše vlastní bydlení. Většinu času je pro mě těžké vzpomenout si na své pocity vůči rodičům, když jsem vyrůstal. Nepamatuji si silný pocit lásky nebo být milován. Můj táta byl alkoholik, ne fyzicky násilnický typ, ale omdlévající, nedostupný typ. Takže to všechno musela udělat moje máma, jak si pamatuji. Moje máma byla vystresovaná a často měla krátkou pojistku. Od mámy byla velká fyzická disciplína, táta nás nikdy nebil.
Moji rodiče byli manželé 17 let. Prvních 8 let mého života jsme žili dál a dál s mými prarodiči z matčiny strany, dokud se rodičům nepodařilo konečně koupit městský dům. Bydleli jsme tam 2 roky, když máma řekla tátovi, že se chce rozvést. Pořád si pamatuji, že jsem ho slyšel prosit ji. To bylo jedinkrát, co jsem je slyšel hádat se.
Vzhledem k tomu, že jsme tolik let žili s mými prarodiči z matčiny strany a poté, co se moji rodiče rozvedli, měla na mou výchovu největší vliv babička. Dala nám pocit bezpečí a lásky až do dne, kdy zemřela.
Moje máma pracovala ve stejné firmě jako můj nevlastní táta. Než utekli, byli spolu necelý rok. Byl o 6 let mladší než ona a měl 3letou dceru. Všichni jsme se společně přestěhovali do domu. Byl k nám tak laskavý a jednal s námi férově. Bral nás na rodinné dovolené a pomáhal mému mladšímu bratrovi s malou ligou. Bylo to 180 z toho, co jsme znali. S mým mladším bratrem jsme vždy byli nejblíže mému nevlastnímu tátovi. Myslím, že je to tím, že nás dělí rok a nejvíce si uvědomujeme, co se kolem nás děje. Chodil na moje promoce a školní akce, když můj bio táta nechtěl. Tančil se mnou na mé svatbě, když se můj táta ani nezúčastnil recepce. Měl jsem a považuji ho za svého otce.
Můj biologický otec měl mnoho přítelkyň. Byl tam jeden, který byl velmi laskavý a zdálo se, že nás děti a mého otce má opravdu rád. Bylo však pár takových, které prostě chtěly, aby za ně táta utratil své peníze, a velmi často ho od nás přemlouvali. Jedna přítelkyně, kterou měl déle než ostatní, byla jen o 7 let starší než já. Pamatuji si, že jsem byl víkend mého otce. My 4 děti ve věku 15-7 let ve studiovém bytě a ona přišla a přiměla nás jít do ložnice, která měla pouze dveře na harmoniku. Ona a můj otec měli sex na gauči, kde jsme je všichni slyšeli. Snažil jsem se udělat vše, co jsem mohl, abych rozptýlil pozornost svých mladších sourozenců, když jsme seděli na jeho futonové posteli. 30 let zpoždění a já si tu noc stále živě pamatuji. Měla 2 dcery a můj otec se rychle přestěhoval k ní a jejím dcerám. Bylo to, jako bychom už neexistovali. Věnoval jim veškerý čas a peníze. Když jsme tu byli, ona a její dcery k nám nebyly laskavé, zvláště já a moje mladší sestra. Ten vztah trval 5 let.
Moje máma vzala každé z nás dětí do pokoje, aby si s námi promluvila o rozvodu. Zase jsme bydleli u prarodičů. Vzala mě do ložnice, posadila mě na postel a řekla mi, že se s tátou rozvádějí. První, co jsem udělal, byl smích. Netušila jsem, jak reagovat. Byl jsem velmi nervózní; moje máma se mnou opravdu nemluvila jeden na jednoho. Byla trochu v šoku z mé reakce a byla trochu naštvaná, že nepláču. Asi jsem věděl, že to přijde.
Můj život se změnil, protože jsme museli opustit domov a znovu se nastěhovat do domu mých prarodičů. Můj táta zůstal v domě, do kterého dali jména svých 4 dětí, a nakonec ho zabavil. Po rozvodu se maminka začala chovat jako bezdětná a svobodná. Nechávala nás s rodiči, když byla na noc venku nebo na víkendy. Můj táta se ponořil hlouběji do svého pití a často nechal své 4 děti sedět na verandě, protože zapomněl nebo nás nechtěl vyzvednout na víkendovou návštěvu. Snažil jsem se být tím nejlepším dítětem, nikdy jsem se nedostal do problémů a pomáhal jsem prarodičům se sourozenci. Moje máma však byla se mnou neustále v rozporu a opravdu jsem měl pocit, že nás nenávidí.
Rozvod mě ovlivňuje i dnes ve všech oblastech mého života. Jako manželka jsem se zavázala, že to svým dětem nikdy neudělám. Před svatbou jsem poslouchal doktorku Lauru Schlessingerovou a rezonovalo ve mně, jak se snažila rodičům radit, kdyby se rozvedli, aby nechodili nebo se znovu nevdali, protože to ovlivní děti. Dávalo mi to smysl, protože jsem to prožil. Rozchod mých rodičů zničil mého staršího bratra a mladší sestru, bojují dodnes. Můj mladší bratr a já máme ty „normálnější“ manželské životy.
Jako rodič vím, že dobrá komunikace a péče jeden o druhého, když se staráme o své děti, je životně důležitá. Nikdy jsem nechtěla být mámou, jakou byla moje máma. Když byly moje děti menší, dělal jsem vše, co jsem mohl, abych jim to řekl a ukázal jim, že je miluji. Pravděpodobně jsem to přehnal, ale nikdy neřeknou, že to nevěděli.
Skutečně věřím, že skrze Pánova opatření jsem byl uchráněn před újmou, ať už od sebe nebo od druhých. Vždy jsem věřil v Boha a když se ohlížím zpět, vidím jeho ochranu během let mého života. Naštěstí jsem našel útěchu u svých přátel ze skupiny mládeže a manželky pastora mládeže, lidí, se kterými jsem dodnes v kontaktu.