To byl den, kdy se mi zhroutil svět. Bylo mi pouhých 7 let. Byl začátek léta. Můj otec byl se svou kapelou 2 týdny pryč a já čekal, až se vrátí domů. Můj 10letý bratranec byl toho dne u nás doma. Pamatuji si, že se můj otec blížil, a tak jsme vyběhli ven, abychom ho pozdravili. Byla jsem tak šťastná, že mám tátu zase u sebe. Když vešel do domu, hráli jsme si s bratrancem v jeho autě. Otevřela přihrádku a našla obálku s obrázky. Myslel jsem, že to jsou naše rodinné fotky, tak jsme si je začali prohlížet, jen abychom si uvědomili, že ty fotky jsou jeho a nějaké blonďaté dívky (mimochodem jí bylo 16) na pláži. Cítil jsem se tak zlomený. V té době bylo mým snem jet s rodiči na dovolenou k moři, ale můj táta nikdy nechtěl jet se mnou a mojí mámou na žádnou dovolenou. Vidět fotky jeho a další ženy mi zlomilo srdce. Cítila jsem se tak zrazená a nemohla jsem uvěřit, že vzal na dovolenou cizince místo své rodiny. Od té chvíle je vše zamlžené. Pamatuji si spoustu slz a moje máma a táta na mě křičeli, jako by to byla moje chyba. Po tomto dni mé dětství skončilo. Připadal jsem si jako zombie a ani si toho moc nepamatuji. Ještě téhož léta jsme se odstěhovali a začal rozvod. Pamatuji si, že jsem byl s rodiči v autě a ptali se mě, s kým chci bydlet. Byla jsem tak zmatená, že jsem ani nevěděla, co je rozvod. Žádný z mých přátel nebyl z rozvedených rodin a já se cítila tak odlišná. Dokonce i v novém městě. Všichni moji noví spolužáci byli z fungujících rodin a já byl outsider.

Rychle vpřed se můj otec nikdy nedržel svého plánu mít mě na víkendy, a kdyby se objevil, skončila bych u svých prarodičů. Krátce poté se přestěhoval do jiné země a ani se nesnažil zůstat v kontaktu. Opravdu mě zmátl, ale přes to všechno jsem se s ním pokusil spojit, když mi bylo 16. Pár let jsme udržovali nějaký vztah – i když byl většinou nepřítomen a nakonec jsem trávil čas s jeho přítelkyní a staral se o jejich dítě. Uvědomil jsem si, že mu na mě nikdy nezáleželo, když mě požádal, abych před rodinou jeho přítelkyně předstírala, že nejsem jeho dcera, a vykopl mě, protože jsem navštívil babičku (se kterou nemluvil). Stalo se to v den mých 20. narozenin. S tátou nemám žádné šťastné vzpomínky, jen mě odstrčil, protože byl příliš zaneprázdněn hraním na kytaru. Strávila jsem léta dospívání tím, že jsem mu dokazovala, že stojím za to milovat jen proto, aby mi řekl, abych předstírala, že ani nejsem jeho dcera. Opravdu mě to poškodilo a bude se to dlouho hojit.

Teď je mi 25 a trvalo mi mnoho let, než jsem si uvědomila, že důvod, proč jsem s ním chtěla mít vztah, byla jen proto, že jsem si ho v hlavě zidealizovala. Mělo to na mě obrovský dopad jako na teenagera, protože jsem neustále hledal lásku. Při některých příležitostech jsem se zapletl se staršími kluky. Můj táta byl můj vzor – byl velmi promiskuitní a mně to přišlo v pohodě. Takže jsem si myslel, že když půjdu v jeho stopách, najdu nějaké štěstí. Teď lituji mnoha věcí. Díky Bohu, že jsem si brzy uvědomila, že tudy cesta nevede, a že jsem našla svého manžela, který je po mém boku od mých 19 let. Bez jeho podpory opravdu nevím, kde bych teď byla.